10.7.

10. července 2016 v 17:42 |  Jídelníček
beach, summer, and pink image
snídaně- x
svačina- 4 lžičky PB
oběd- kuřecí přírodní plátek, pečené brambory
svačina- mléčná rýže, froop jogurt
večeře- x
pití- šumák, cc zero

celkem- 756 kcal

pohyb- Blogilates♥ Jul 2016, kickbox

Nakoupeno na příští týden mám, pořádně jsem si zacvičila, uklidila jsem a začala jsem se učit. Po několika dnech se ozval O, abych s nim jela na výlet :D. Ještě ho to nepřešlo. Už ani nemám zájem poznat ho víc. Co s chlapem, kterej nevydrží pracovat ani měsíc? A nejde jen o tohle. Začala jsem si psát s M, kterej se mi zdá hrozně milej a co vím od kámošky, tak je vážně v pohodě. Určitě půjdeme ven. Mamina mluvila o dovolený u moře, že se ptala ségry, jestli by někam chtěla. Ta to okamžitě prej zavrhla. No tak to nasrat, pojedeme do Itálie :D. Peníze jsou, to bez debaty, takže nevidim problém. Zítra jdeme do cestovky, huhůů!^^ Hrozně bych si přála jet k moři, je jedno kam. Posledně jsem byla u moře po skončení prváku, pořádně jsem si tam odpočinula. Bylo to měsíc po tý vší hrůze. Přestala jsem si ubližovat, trochu jsem se snažila jíst, omezila jsem zvracení a neustále jsem přemýšlela, jak to všechno bude dál. Když na to teď vzpomínám, tak pláču, protože to pro mě bylo vážně těžký. Často se mi teď tyhle nepěkný vzpomínky vrací a hned se mi do očí derou slzy. Ráno jsem si vzpomněla na svoje dvě kámošky, jak si jednou v zimě plánovaly páteční večer a totálně mě ignorovaly, jen čekaly, až od nich vypadnu. A takhle to bylo celej půl rok. Byla jsem pro ně otravou krve. Taky často myslím na ten deštivej říjnovej den, kdy jsem v tom největším lijáku běžěla na vlak. Byly to tři dny po dědečkově smrti. V ten den jsem poprvý nahlas řekla, co se stalo, teprve v tu chvíli jsem si to začala uvědomovat. Dělala jsem, že jsem silná a zvládám to. Zpátky domů jsem zase běžela v dešti, znovu přes celý město, ale tentokrát ještě do školy pro ségru. Byla jsem úplně promočená, klepala jsem se zimou. Déšť mi rozmazal řasenku, ale v tom přítmí školní jídelny to tolik vidět nešlo. Pak jsem přišla domů, převlíkla jsem se, sedla si na postel a děsně dlouho jsem se dívala do země. Asi dvacetiminutovej zásek. Nevěděla jsem, co si počnu. Ztratila jsem člověka, kterýho jsem celým srdcem milovala. Noo, doufám, že letošní dovolená bude jenom radostná. Nedovolím nikomu na světě, aby mi zkazil tyhle prázdniny. Jestli se o to zas pokusí P, tak nepřežije :D. Ale nebudu se stresovat, karma je svině, ta jim to vrátí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | Web | 10. července 2016 v 19:48 | Reagovat

To se máš že pojedeš k moři. Já to jako malá nevim proč neměla ráda, ale teď jsem dost dlouho nebyla a jela bych <3. uží si to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama